historie mandal

1. března 2007 v 19:24 | Efranielle |  Mandaly
  • Mandaly

    Název "mandala" vychází snad původně ze sanskrtu a překládá se jako "kruh", "okruh" nebo "sféra". Nejčastěji máme mandaly spojené s tibetskými mnichy, kteří je vždy poměrně dlouhou dobu tvoří předkloněni na kolenou z barevného písku, rýžové mouky či jiného sypkého materiálu, trpělivě odstín vedle odstínu, skoro až zrníčko vedle zrnka, s rouškami na ústech, aby si hotové části nerozfoukli svým dechem...
    Ale není to jen záležitost tibetská. Nejstarší obrazce tohoto druhu se vyskytují už v paleolitu. Dá se také najít v půdorysu staveb ze starého Egyptu, Babylónu a Jávy.
    Mandala je vytvářena nejčastěji při příležitosti nějaké slavnosti či obřadu a její forma se řídí smyslem a významem příležitosti, ke které je vytvářena.
    Ten, kdo jí tvoří na jejím povrchu vyjadřuje geometrickými obrazci a symboly své vidění světa, přírodních sil, koloběhu života, astrologických znamení, božstev i svoje nejniternější náboženské vyznání. Symbolicky, názorně či abstraktnější formou může tak ukazovat schéma světa, kosmu, všehomíra. Geometrické i figurální obrazce zde vytvářejí diagram toho, co nás obklopuje, ale i toho, co je v nás.
    Při ukončení slavnosti nebo obřadu, pro který byla mandala vytvořena, je mandala veřejně smetena a vržena do řeky, nebo rozprášena po větru. Tím se demonstruje pomíjivost.

    Mandala obsahuje (nejčastěji) jakýsi systém vnějších kruhů a čtvercových, po diagonále rozdělených útvarů, vyzdobených figurami nebo symboly (či slabikami sánskrtské abecedy).
    Jde o harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebe, transcedence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému.
    Při osobní tvorbě mandal se může uplatňovat (vědomý i nevědomý) princip, že ve středu je to, co je pro nás důležité, na okraj odsouváme to ošklivé a zlé, co je také součástí světa.
    Naprostá většina mandal je obklopena kruhem OHNĚ (Hora ohně, Meri), planoucí bariérou, která chrání před nepříznivými vnějšími ale i vnitřními silami, a také reprezentuje vědomí, které musí spálit nevědomost, ignoranci: zničit říši omylů a zla a ukázat svým světlem cestu k vysvobození.
    Následuje kruh diamantů, symbolizovaný vadžrami (hromoklíny). Diamant symbolizuje nejvyšší poznání, podstatu všeho: kosmické vědomí, nedotknutelné a nezměnitelné, nezničitelné (jakmle je jednou dosaženo) jako diamant. Buddha sedává na diamantu a místo, na kterém sedí se nazývá "diamantové sedátko" (vádž rásána), které je ale mimo čas a prostor. Na některých mandalách pak následuje kruh vyobrazení osmi hrobů (podle tradice existuje v Indii osm různých posvátných míst, kde se scházejí asketové k meditacím), představujících vidžňánu (myšlení o sobě) v přesném ikonogragfickém plánu (každý hrob má svou horu, stúpu, řeku, strom a asketu).

    Kruh lotosových lístků reprezentuje otevírající se duchovní svět. Vnější lístky lotosu představují vchod do světa duchovna, středové poupě lotosu, uzavřené do sebe, symbolizuje buddhovskou ukončenost duševní cesty i Původní syntézu všeho. Osmilístkový lotos na některých jantrách reprezentuje naplno rozvitou moudrost Buddhy, která v běžném životě je přítomna jen jako poupě či semeno, tedy jen potenciální možnost či naděje. Květ lotosu navíc symbolizuje lidské srdce (v tom duševním smyslu slova) a někdy celé lidské tělo ve smyslu buddhistické ideje, že Poznání dosáhneme jen tehdy, když se naše tělo a srdce naplno otevřou a zbaví iluzí.
    Vše, co je na mandalách a jantrách kruhové, symbolizuje Vesmír, přírodní jevy a to, co člověk nemůže ovládat. Vše rovné, čtvercové, pak představuje věci, vytvořené člověkem. Další části mandaly pak tedy jsou paláce. Místo, kde sídlí Bůh či král, vládce, rozdělené podle světových stran. Každý palác má svou bránu do tvaru písmene "T", obkrouženou sedmibarevnými ozdobnými pruhy, a nad ránou je vždy torana, triumfální arkýř na dvou či tří sloupech, složený z jedenácti postupně kratších střech. Na vrcholku je vždy disk nebo přímo Kolo Dharmy s 12 loukotěmi, a po stranách kola gazely v upomínku prvního Buddhova kázání v jelením parku Sarnathu. Vedle jsou pak posvátné deštníky, ve vázách cennosti, atd. Někdy z váz rostou stromy Ráje a vázy obsahují Nektar Nesmrtelnosti.

    Symbolika paláců je jasná a odvíjí se vlastně už od mezopotámských zikkuratů, které byly také palácem i symbolem, kosmogramem ideálního místa či středu světa a Vesmíru (s 5 a pak 7 střechami k astrologickým účelům). Mandala je tedy zároveň i plánem ideálního města měst, plánem paláce pro Dokonalého, ale i plánem gnoze. Jinak řečeno, centrem všehomíra světského i duchovního.
    Mandala vyjadřuje pomocí viditelných konstrukcí variace absolutního Bytí, nebo v subjektivním pohledu, iluzorní projekci identit. Protože je ale Vše Jedno, všichni Buddhové jsou manifestacemi Jednoho Buddhy (Vairocany) a povstávají z všudypřítomnosti Prvotního Vědomí, které šíří samo sebe, aktualizuje se a ozařuje psychiku člověka. (A nejnovějšími kosmologickými teoriemi poučený nadšenec nemůže nezajásat při pomyšlení na GUT, grandunifikační teorii, nebo na teorii superstrun.)
    Čtyři brány otevírající se do čtyřech hlavních světových stran (vzpomeňte si na doporučení spát v ose sever-jih,hlavou k severu), směřují ke všemu, co leží mimo naše vědomí, k tomu, co je mimo naši kontrolu, v temnotě, co je ale dosažitelné pomocí různých symbolických postav hrozných bodhisattvů - démonů. Proto jsou brány často "střeženy" hrozitánsky vyhlížejícími strážci (jmenují se vighnánatakové, přičemž vigná je překážka, tedy ničitelé překážek), kteří nás chrání jak před zlými a nečistými silami zevnitř, ale také před zlými silami v místě, kde konáme rituál mandaly. Jak lze proti zlým silám bojovat? Tibeťané si pro tyto účely vymyslely desítky bodhisattvů s nejrůznějšími atributy, ale hlavním a nejdůležitějším pravidlem bitvy mezi světlem (poznání) a temnotou (ignorace) je "nebojovat při plném vědomí". Tedy - vědomí člověka neusnese mysteriózní svět podvědomého - není mezi nimi možný rovnocenný kontakt. Nevědomé může někdy proniknout do vědomého a zničit je či přemoci, což vědomé s nevědomým nedokáže. Je to vlastně nikdy nekončící boj o "udržení pozic". Někdy lze proniknout do "tábora nepřátel" tak, že na sebe vezmu masku (šaty, zbroj, vzhled) nepřítele, či masku něčeho příšerně hrozivého, a pokusím se dostat do tábora protivníka. Každá bytost mandalové ikonografie se proto projevuje i ve své "hrozivé" podobě jako kródh, reprezentuje silový vpád vědomých sil do světa stínů nevědomosti. Z hlediska současné psychologie např. tzv. "peak performances", vrcholových aktů či činností je to již jev běžně využívaný: gymnastka na kladině nejprve nacvičuje sestavu a zautomatizovává koordinaci všech pohyb ů tak, aby při vystoupení "vědomě" zapomněla všechnu techniku a nechala "to" cvičit samo. Podaří-li se jí to, nespadne. Šermíř, karatista či džudista, pilot formule l, hráč ping-pongu - ti všichni "vypínají" intelekt, ti všichni "nebojují při plném vědomí".
    Existují různé druhy mandal - očišťující, posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života. V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou.
ZZ
Zdroj: vlastní poznání a zkušenosti a Wikipedie

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama